Důvěra

1. srpna 2016 v 15:06 |  Témata


Bez důvěry není vztah a bez vztahů není život. Důvěra je základní stavební kámen. Důvěra je... Takové věty slýchá každý, mnoho z nás je třeba i říká nahlas. Jak to ale ve skutečnosti je? Musíme v každém vztahu důvěřovat? A co až se spálíme? Dá se to nějak napravit, nebo je daný člověk prostě na odpis a konečná?

Domnívám se, že žádný pevný vztah nemůže existovat bez důvěry - jak chcete někomu otevřít své srdce a hlavu, když mu nevěříte ani co měl k obědu? Takže je mi jasné, že někomu takovému se otevřít nechcete. Znamená to tedy, že k němu nemáte žádný vztah? Nemyslím si to. Vemte třeba své spolužáky - přemýšlíte, jestli všechno co řeknou je pravda a pokud občas něco pravdivé není, zničí vás to? Podle mě to tak není. Se spolužáky lidé mají vztah, ale s většinou značně volný a tak tam důvěra nehraje takovou roli.


V pevném vztahu (ať už přátelském, rodinném či partnerském) ale důvěra hraje velmi podstatnou roli. Řekla bych, že máme přímo potřebu lidem ve svém okolí věřit, abychom se jim mohli svěřovat a sdílet s nimi svůj život i jinde než na facebooku. Já důvěřuji automaticky každému, kdo svou důvěryhodnost nezpochybní - a proč taky nevěřit? Nevím jak vy ale já si myslím, že cizí lidé mají méně důvodů lhát - přeci jen jim o nic nejde. Co když se ale pletu a jim jde právě o nejvíc a to o možnost dostat se do bližšího kruhu? Navíc důvěra není jen o lhaní, důvěra se dá ztratit i zradou, nevěrou, podvodem a spousty dalších způsobů a pro "cizího" kluka/holku v baru přeci nemusí být problém neznámého podvést.


Ve svém okolí má každý jedince, o kterých si nemyslí, že by ho někdy mohli zradit a zničit tak důvěrou, která ve vztahu panuje. Co když k tomu ale dojde? Někdy to není tak úplně těžké - stačí nevhodná věta, špatně pochopený čin nebo prostě zatmění mysli a vykonání činu, který nebyl dokonale promyšlen? Co pak? Je vše ztraceno?

Taková situace není lehká ani pro jednu stranu. Ublížená strana se cítí zrazeně, naštvaně a smutně, pokud je jí zrádce blízký (třeba partner), může to být jako by se jí najednou zbořil celý svět. Mnohdy může mít třeba pocit, že už toho zrádce v životě nechce vidět. Jak to ale vidí ten druhý? V lepším případě si uvědomuje, co provedl (i když z osobní zkušenosti vím, že tomu tak mnohdy není) a v tom případě tím trpí - chce získat odpuštění a taky zapomenout, že se někdy něco takového stalo. Je odpuštění ale tak lehké? Jde vůběc zapomenout?

Na internetu nacházím obrázky s texty: Chybovat je lidské, odpoštět božské. Je to ale tak jednoduché? Záleží vše na "stupni provinění". Každopádně myslím, že stačí i drobná lež a důvěra pomalu mizí - člověk pak přemýšlí a filtruje, co by mohla být pravda a co už nemusí. Může takhle fungovat vztah? Podle mě, pokud provinění není až tak hluboké jako je třeba nevěra, se dá důvěra znovu obnovit - pokud se problém neobjevuje často. I papír, když se pokrčí, tak ty sklady sice pořád má, ale po dlouhém lisování je zase pěkně rovný a hladký a dá se použít. Co se ale děje, pokud je lží hodně, dojde k nevěře nebo prostě jednomu už dojde trpělivost s tím druhým a ztratí v něj důvěru?


Bolí to... Člověk se trápí a nechápe, kde se stala chyba. Jak to někdo, komu tak věřil, mohl udělat. Ze začátku se v tom topí, ale když se přes to přenese, začne zase lidem věřit. Co když ale přijde další a dlaší zklamání? Dá se pak ještě důvěřovat lidem a pustit si je k "tělu"?

Jaké máte vy zkušenosti s důvěrou a jejím zničením či naopak udržováním?


 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 1. srpna 2016 v 15:16 | Reagovat

Pokud by mě přítel jednou podvedl, asi bych mu už nikdy nevěřila...

2 penny-and-books penny-and-books | Web | 1. srpna 2016 v 20:51 | Reagovat

Tohle je věc, nad kterou bude člověk celý život přemýšlet... Nedivím se nikomu, kdo už v životě po jistých událostech a přešlapech nechce znovu věřit, ale zároveň věřím, že vždycky přijde člověk, který ho přesvědčí o opaku.. Žijeme jen jednou a proto se holt někdy spálíme, ale jindy zase potkáme toho pravého!

3 Michaela Michaela | Web | 1. srpna 2016 v 21:03 | Reagovat

No jeje, důvěra je pro mě hodně důležitá ať už ve vztahu s přítelem a nebo s kamarády, párkrát jsem se spálila u 'přátel', a po všech těch zklamáních jsem prostě udělala to, že si tak nějak ty přátelé a kamarády protřídila a prostě jsem je od sebe odstřihla, je to možná krutý, ale nesnáším lež a falešný lidi tak proč se jimi obklopovat s tím dost souvisí veškerá důvěra, která prostě po čase vymizela. A ve svém předchozím vztahu a mým první vážným vztahu jsem měl lží a všech těch hnusů hromady, jenže láska je slepá já důvěřovala jako blázen, na všechno jsem skočila. A teď  když si na to zpětně vzpomenu, tak vůbec nechápu jak jsem takovýmu člověku moha věřit i nos mezi očima.. Někteří lidé dokážou být tak strašně zlý, že si hrajou na velké kamarády mi  jim věříme.. důvěřujeme.. a oni pak dokážou tak ublížit. Já po té zkušenosti s tím klukem jsem nevěřila nikomu a ničemu.. A taky mi strašně dlouho trvalo než jsem si k sobě uplně pustila.. teď už přítele. :) Každopádně, chybami se člověk učí a bez toho by to nebylo ono. Moc hezky napsané :)

4 DIYLenka DIYLenka | Web | 2. srpna 2016 v 9:56 | Reagovat

Dôvera je jedna z najviac dôležitých vecí aspoň pre mňa.. keď sa v niekom sklameš tak ani keby ho máš sebaviac rada tak to nebude ako predtým

5 sarushef sarushef | Web | 2. srpna 2016 v 12:09 | Reagovat

Jak říkáš :)

6 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 2. srpna 2016 v 19:47 | Reagovat

Důvěra je ve vztahu jedna z nejdůležitějších věcí, no..

7 Monis Monis | Web | 2. srpna 2016 v 20:48 | Reagovat

Velmi zajímavá úvaha :-) Já jsem teda od přírody velmi nedůvěřivý člověk a kdysi jsem tvrdila, že kdyby mě partner podvedl, tak to nikdy nemůže fungovat dál... No, nikdy neříkejme nikdy, stejně jsem mu odpustila a věřila dál, takže v tom doteď nemám úplně jasno :-D

8 cincina cincina | Web | 2. srpna 2016 v 22:46 | Reagovat

Důvěra je důležitá v jakémkoli vztahu:) Ať už se jedná o přátelství, nebo o klasicky vztah. Mám spoustu známých, se kterými se dám ráda do řeči, ale třeba jim vůbec nevěřím. Pak mám kamarády, kterým jakž takž věřím, ale říkám jim jenom to, co chci, aby věděli. A pak je tady jedna osoba... řekněme vyvolený:D Který ví absolutně všechno, protože to je člověk, kterému absolutně věřím. Je to nejlepší člověk, který mě v životě mohl potkat:)
Když někdo zradí toho druhého, tak to bolí. Stalo se mi to. Nedá se říct, že jsem tomu člověku odpustila. Spíš jsem se s tím smířila, přestala to řešit... a dávám si pozor, co před tím člověkem říkám:)

9 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 17:58 | Reagovat

Naprosto souhlasím, bohužel to však plno lidí nechápe a pak se diví, když jim neklape vztah...
Důvěra je prostě strašně důležité, ale prostě sto lidí sto chudí, každý to bere na jinou váhu a vnímá třeba jinak, takže taky je třeba v partnerském či kamarádském vztahu najít někoho "na stejné notě". :D

10 Adéla Adéla | Web | 4. srpna 2016 v 15:32 | Reagovat

Opět moc hezky napsaný .. Důvěra je hodně důležitá, a je fakt že já mám hodně velký problém někomu důvěřovat a většinou to je i naopak, že ti lidé, kterým nedůvěřuji si mnou nejsou jistí, mají ze mě rozporuplné pocity a když můžou, tak se mi vyhýbají :D Přitom nejsem nijak špatný člověk, jenom prostě důvěřuje pouze velmi blízkým lidem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama