Přátelství

31. srpna 2016 v 21:01 |  Témata

Stačí se podívat po ulici a vidíte to na každém kroku. Holky vesele si povídající o klucích, drbech, knížkách, makeupu - prostě o čemkoliv. Partičku kluků, kteří se jen tak poflakují ulicemi, jako by neměli nic na práci (oni překvapivě asi vážně nemají co dělat) a koukají po okolí a komentují hry, procházející holky, seriály... Nejde se tomu vyhnout, leda by se člověk zavřel doma - i když ani tam se tomu vyhnout nedá. Je totiž zcela logické, že pokud by se člověk rozhodl strávit byť jen část života zavřený doma, nevydržel by to bez filmů či seriálů a ty jsou toho plné. Čeho? Přátelství!

Ve filmu, stejně tak i v životě, bývají vztahy vydařené i nevydařené - většinou to teda končí vydařeným vztahem. Přátelství je tam ale postaveno do jiné pozice. Většinou nemá hlavní roli (přeci jen jde o tu lásku) a tak se mnohdy idealizuje. Ano, přátelé se mohou pohádat, přátelé se i mohou podrazit. Snad vždy se ovšem vztah srovná nebo se najde nový a ještě lepší přítel.


Ale proč to v realitě není tak lehké? Ano, můžete namítat, že v životě není nic snadné a co je snadné, nestojí za to. Ale co když do toho člověk dá vše, ale realita špatná? No, když budu upřímná, nedávám do toho vše - občas prostě jsem líná a nepíšu kamarádům na netu, nechce se mi jít ven... Ale to je ta chyba, proč kamarádství nevychází?

Občas se člověku myšlenky zatoulají k minulosti a pomalu jsem si vzpomínala na kamarády, s kterými jsem prožila určité etapy svého života a již v mém životě nejsou. Je mi jasné, že s kamarády ze školy se asi bavit nebudu, ale co třeba lidi, které jsem poznala loni? Nebo lidi, s kterými jsem ještě slavila Vánoce? Proč ti zmizeli? Je chyba ve mě?


Tak jsem si v hlavě přehrávala nejrůznější situace, porovnávala je mezi sebou a snažila se najít odpověď. A výsledek? NEVÍM. Nevím, kde se stala chyba. Nevím, proč se semnou ti lidé nebaví. Některým jsem přestala psát a oni prostě sami nenapsali. Jiní začali mé zprávy ignorovat. Jiní mi napsali, že už se mnou nechtějí mít nic společného. Ale proč? Na tuto otázku jsem dostala nejrůznější odpovědi, ale ani jedna mi nepřišla pravdivá. Tak proč teda přátelství ve filmech trvají celý život a v realitě je člověk rád, když zná někoho déle jak rok?

Nikdo není dokonalý. Pořád se to opakuje až je to otravné, ale je to tak. Uvědomuji si své chyby a respektuji chyby svých přátel. Je ale chyba, když mám své hranice a něco netoleruji? Nebo je špatné, že ne každý den mám potřebu se celý den culit a "rozdávat radost"? Vím, že se do přátelství musí dát čas i část sebe samé - ale to taky není dost?

Mám hlavu plnou otázek, za sebou spoustu nevydařených přátelství a stále žádné odpovědi. Můj táta, společností značně oblíbený jedinec, došel k závěru, že chyba je někde na mé straně. A jelikož se odmítá smířit s faktem, že jeho dcera je nepopulární bytost, pořídil mi knihu s názvem: Jak získávat přátele a působit na lidi. Mám k tomu docela skeptický postoj. Jsem na tom vážně tak špatně, že potřebuji odbornou pomoc? No, dnes se do knihy pustím a jsem zvědavá, jestli najdu své odpovědi, nebo budu dál přicházet o kamarády a poznávat nové lidi, což mě sice bude svým způsobem obohacovat, ale bude to pěkně bolet.


 


Komentáře

1 KatkaInk KatkaInk | Web | 31. srpna 2016 v 23:52 | Reagovat

Krásny článok :) Našla som svojho najlepšieho kamaráta na strednej škole a zbožňujem ho ako brata :) vie ma dokonale vytočiť -presne ako mladší súrodenec :)

2 penny-and-books penny-and-books | Web | 1. září 2016 v 12:09 | Reagovat

Nádherný článek! Rozhodně nejsi sama, kdo takto přichází o přátele... Ani já nevím, kde dělám chybu, ale raději bych byla, kdyby mi lidé řekli, co je za problém, než nade mnou ohrnuli nos a dělali, že neexistuju... To jim vážně nestojíme, po tom všem co jsme zažili, za to, aby nám řekli pravdu? :-(

3 Daisy Daisy | Web | 1. září 2016 v 21:45 | Reagovat

Já mám kamarádky ze ZŠ (2), jednu ze střední a pak dvě mimo a to mi stačí. Nehádám se s nima, nevídám se s nima ani pořád, ale věřím jim a svěřuji se jim (ne se vším, na to mám svého nejlepšího kamaráda mého přítele a mámu) a je to v pořádku. Nemusím si s nima denně psát, nemusím je měsíce vídat, ale je mezi námi pouto :)

4 Heaven Heaven | Web | 2. září 2016 v 16:23 | Reagovat

Kamarády mám prakticky jenom ve škole a na táboře, kam už ale nejezdím... Nepotřebuju k životu desítky přátel, vystačím si sama. Snažím se i tak s lidmi vycházet a někdy mi nejde do hlavy, proč si někdo vybere za kamarádku zrovna mně :D Já myslím, že se kamarádi nutně nemusí vídat každý den, ale aby mezi nimi bylo to pouto a aby si na nic nehráli... Jo, taky jsem někoho ztratila jen tak... Prostě jsme si už nenapsali a to bydlela ve vedlejším paneláku... Mně přijdou takové knížky trochu zbytečné, nemyslím si, že by na přátelství byl nějaký návod :D Stačí se držet pár zásad, třeba jako poslouchat, když ten druhý mluví, věnovat se opravdu jemu (nebýt na mobilu atd. to mně rozčiluje taky :D), ptát se, zajímat se - ale především to musí jít od srdce a ne z povinnosti :)

5 Monica. Monica. | Web | 3. září 2016 v 21:26 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Já mám sice lidi, se kterýma se bavím a okolí je vidí jako mé kamarádky, ale mně tak nepřijdou. Chvíli se bavíme hodně a chvíli vůbec. Je to takové nestálé a nebo nijaké... Všechny vztahy jsou komplikované, co si budeme povídat, ale... Není občas lepší žít bez lidi? Zrovna nedávno jsem si uvědomila, že na procházku do centra Prahy půjdu radši sama, než s někým, a užiju si to mnohem víc.

6 Hann♥ Hann♥ | Web | 5. září 2016 v 18:21 | Reagovat

Naprosto vím, jak se cítíš. Já měla ještě na základní škole tři nejlepší kamarádky, přešla jsem na střední rok uplynul, je tu další a zjistila jsem, že asi až takové kamarádky, jak jsem si myslela nejsou. Proč? Nevím. Jakmile jsem o ně přišla, nové přátele si nenašla a asni sama nenajdu pokud za mnou sami od sebe nepřijdou, což je nemožné, tak to vidím tak, že zbytek života strávím zavřená doma, sama se svými myšlenkami. Buď ráda, že ti knihu táta koupil, alespoň o tebe jeví zájem, mému tátovi je to evidentně putna, jak se mají jeho děti. Každopádně pak dej vědět, co ti ta knížka dalaMožná by mi taky mohla pomoci. :-)

7 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 6. září 2016 v 6:49 | Reagovat

Já mám ze základky kamaráda jednoho až do dnes, neudržuju s ním nějakej pravidelnej vztah, ale sem tam čas od času někam jdeme sednout nebo na trénink nebo něco. Je fajn někoho takového mít co to s váma táhne vlastně skoro od začátku :).

8 E. E. | Web | 6. září 2016 v 11:56 | Reagovat

Přátelství je složitá věc, nevím, ale asi bych to moc nesrovnávala s filmem, jelikož já ve filmech vidím malou pohádku, vše je tam krásné. Dostávají mě filmy o lásce, protože ať jsou tam jakékoliv nesrovnalosti, cokoliv, tak vždycky láska zvítězí, ale to dle mě není pravda a realitě se to už vůbec nerovná. Myslím, že je to hodně podobný k přátelství, jak je to vyobrazené ve filmu.
Občas si přijdu sama, že žádné kamarády nemám, protože, když je potřebuji, tak tu zkrátka nejsou a říkám si, kdy tu budou? Nevím, zda je chyba ve mě či nikoliv, ale pokud se snaží jenom jeden, tak ho to brzy přestane bavit a je jasné, že přátelství jde do kytek.

9 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 6. září 2016 v 20:20 | Reagovat

Protože to je prostě jenom film...tohle je život. Jenže nechápu... Ty jsi tak neskutečně úžasná slečna, že já Tě tu mít u sebe, tak jsem tak spokojená. Tak si Tě hýčkám a prostě...co bych za to dala, mít tady u sebe takovou kamarádku. Strašně mě mrzí, že jsem neměla čas (ještě stále jsem Ti neodepsala, ale neboj, stále na Tebe myslím), ale nakonec jsem měla v práci dost přesčasů, protože jedna slečna odešla. :-?  :-(  Snad mi bude odpuštěno!
Žádnou pomoc nepotřebuješ, já taky nemám přátel, jako máku. Stačí mi to málo, co mám. Je to mnohem lepší. :-)

10 Sheilene Sheilene | Web | 7. září 2016 v 17:37 | Reagovat

Nemusí být hned chyba nutně v tobě. Opravdová dlouholetá přátelství se hledají těžko a ani já nenašla to pravé. Ano, mám kamarádku z dětství, s kterou se stále bavím, ale nikdy bych jí neřekla 100% všechno a myslím, že naše přátelství udržuje hlavně fakt, že vedle sebe bydlíme. A například 2. kamarádka z dětství, která bydlí hned naproti, se mi odcizila už před lety. Přeci jen se už jako malá chovala nepěkně a i teď jí mnoho lidí v mém okolí nemá rádo. A takhle bych mohla vyprávět ještě dlouho o dalších "přátelích". Také se občas zamyslím nad tím, co kdo dělá, jak se má a proč se mi sakra sám od sebe neozve.. :/

11 Anita Anita | E-mail | Web | 10. září 2016 v 10:57 | Reagovat

Každý by chtěl přátelské vztahy jako z knih, ale v dnešní době není snadné, si takové pouto s cizími lidmi utvořit. Lidi se navzájem pomlouvají, podrazují, zraňují a hlavně nikdo v našem životě není na stálo. Chyba není v tobě a i kdyby byla... vztahy nejsou od toho, abychom si vybírali dokonalé členy, ale o tom, abychom akceptovali i naše stinné stránky, ty chyby a tak se rodí dokonalé vztahy, nejen v tom milostném slova smyslu. Protože řekněme si to na rovinu... nic nebolí víc než zlomené srdce. A nemusí to být nutně způsobené od partnera.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama