A teď přijde "happily ever after"

24. října 2016 v 21:49 |  Témata

Nová škola, nový přítel, nová nejlepší kamarádka, nová škola, nový byt nové cokoliv ... Každý to zná. Změna s sebou přináší velká očekávání. Nevím, jestli jsem jediná, ale zpravidla se změnou začnu vše vidět pěkně růžově. Můžu to uvést na konkrétním případu - Nový přítel. A v mé hlavě se začalo rozléhat: A teď už bude dobře. Máš s kým trávit volný čas, komu psát a komu se svěřovat. Máš ke komu jít se vybrečet, s kým jet na dovolenou a s kým prožívat prostě všechno. Postupně se to vystupňovalo na - nezemřeš sama, ano! Našla jsi partnera pro život!

Co to způsobuje? Právě tyto myšlenky a vize, které nám v závěru působí ještě větší bolest, když k jejich naplnění nedojde? Můžu přijít s prostým a jednoduchým vysvětlením - mohou za to dětské pohádky a příběhy se šťastným koncem. Tam je to zhuštěno a hlavně, není tam popsán celý život (teda většinou ne). Proto se nám zdá, že vše končí šťastně a máme potřebu něco takového hledat i ve svém životě. Když to stále nenacházíme, padá na nás smutek.


Pohádky a knihy si ale vybíráme sami - jasně, v dětství nám rodiče určují (nebo aspoň v mém dětství mi rodiče určovali), na co se smíme dívat a na co se taky budeme dívat. Teď si vybírám sama a stále směřuji k těm "happily ever after". Proč? Že bych chtěla dobrovolně trpět a podporovat ty své iluze v hlavě? Ne. Nechci trpět. Chci snít.

Možná ty iluze přikrmuje okolí. Je to přímo závist, když okolo sebe vidíme štěstí a chceme to taky? Neříkala bych tomu závist, spíše slepost. Tak nějak se mi zdá, že v okamžicích, kdy jsem naštvaná nebo nešťastná, ani nechci vidět, jaké štěstí kolem sebe mám - jaké mám přátele, milující rodinu ... Proč si stěžovat?


Je strašně těžké odhalit, co v nás probouzí tu touhu po "happily ever after". Myslím si, že to je něco, co máme zakódované v sobě. Existují sice jedinci, co snad chtějí být nešťastní - nebo to aspoň pro ostatní vypadá, že se v neštěstí přímo vyžívají, ale já k nim nepatřím. Chci být šťastná a chci si žít svůj sen. Chci žít "happily ever after" a myslím, že už si to žiji. Ano, stále je co zlepšovat, ale je to můj život a tak na tom přeci můžu pracovat. Nemá cenu čekat na "osudový okamžik", kdy se všechno změní k lepšímu a najednou bude život jako z pohádky. Je třeba přestat říkat - až ... "až zhubnu, bude lépe; až najdu novou práci, budu šťastná; až najdu přítele ....".

Všechno je na každém z nás. Každý se může utápět v drobných či větších neštěstích, které ho potkají - nebo se na to přestat vymlouvat, zatnout zuby a dojít si pro to své štěstí. Přeci jen každý život je kniha - jedinečný příběh, který se už nikdy nebude opakovat, ať se lidé snaží sebevíc. A proč by zrovna ten váš příběh nemohl skončit větou - and she/he lived happily ever after.



 


Komentáře

1 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 25. října 2016 v 9:58 | Reagovat

Krásně napsané, já bych se ale strašně ráda odstěhovala někam daleko. Mám tu sice okolo sebe rodinu, ale líbí se mi jak žije třeba moje teta, která žije od nás daleko. Všichni si ji víc váží, jezdíme k ní ona k nám a je to takové jiné, než když se potkám s rodinou já. :-) snad se mi to příští rok povede a odstěhuji se.

2 Eliss Eliss | Web | 27. října 2016 v 8:01 | Reagovat

Život je plný různých špatných i pěkných věcí a je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme...

3 Andey Andey | Web | 27. října 2016 v 21:20 | Reagovat

Když chce být šťastná, tak pro to uděláš všechno. Někdy to není procházka růžovým sadem, ale o to víc si vážíme těch šťastnějších okamžiků.

4 Susane S. Susane S. | Web | 28. října 2016 v 15:45 | Reagovat

Sny mají jistě na realitu nějaký dopad. Pokud budeš věřit a sesílat na sebe pozitivní vesmírné síly všechno se v dobré obrátí. :-) Já věřím a podle toho konám.

5 penny-and-books penny-and-books | Web | 28. října 2016 v 17:09 | Reagovat

No, opět máš pravdu... Já v poslední době opravdu věřila, že už vše bude dobré, no a ejhle nebylo.. Ani zdaleka... Všechny mé scénáře na šťastný konec se rozplynuly dřív, než měly vůbec možnost se začít plnit... Někdy je to bludný kruh ve kterém budeme, dokud nás ten opravdu správný nevytáhne..

6 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 29. října 2016 v 9:55 | Reagovat

Každá změna je těžká, nic není jednoduché tak jak se zdá. Chce to pozitivní přístup a vše půjde nakonec líp :). Dobré konce existují :).

7 buttercup buttercup | Web | 29. října 2016 v 15:49 | Reagovat

krásně napsaný. :) já budu držet palce ať už je jenom dobře, každej si to svoje "happily ever after" zaslouží.

8 steel32 steel32 | Web | 30. října 2016 v 9:56 | Reagovat

joop, přesně tak, vždycky všechno vidím hrozně růžově a pak jsem akorát zklamaná z toho, že to tak není :D
a úplně s tím soucítím, mám takový životní období, kdy si furt opakuju, že jestli něco chci, tak za tím musím jít a něco pro to dělat a ne jenom čekat, že mi to spadne samo do klína :D
budeme mít happily ever after!!! :D

9 Olja:) Olja:) | Web | 30. října 2016 v 12:30 | Reagovat

To je tak hezky napsaný. :3 Myslím, že většina z nás by prostě chtěla "žít šťastně až do smrti" jako to vždycky v těch amerických filmech a různých pohádkách bylo. Zjistila jsem, že mě tyhle věci strašně ovlivňují .. kolikrát si říkám a třeba taky jednou zažiju tady ten moment, co byl v tom filmu. Kdybych ten film neviděla, tak po tom ani netoužím :D :D ale tak co .. fantazii máme velikou a když ještě ke všemu rádi sníme, není divu, že chceme všechno tohle zažít.

10 cincina cincina | Web | 30. října 2016 v 19:10 | Reagovat

Proto je nejlepší být dítětem, protože těm iluzím věříme a ještě si je sami přikrmujeme:)
Jak já se teď bojím, že zůstanu sama, nemilována a bez přátel. V dětství jsem věřila, že se do někoho zamiluju a strávím s tím člověkem zbytek života. Bohužel takhle to nefunguje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama