Nikdo není jako Vy a nikdo není „nikdo“

5. října 2016 v 21:19 | Alex |  Témata


Stále se říká, že každý je jiný. Přesto máme tendence posuzovat jednání ostatních a vyvozovat vlastní závěry. Můžeme si stokrát říct, že to dělat nebudeme a i tak se nám myšlenky tím směrem rozutečou. "Takhle bych to nezkombinovala… Proč se s tím člověkem vůbec baví? Nemají přeci nic společného!... Proč se vykašlala na školu? Bez ní nemá žádnou budoucnost…" Mohla bych pokračovat do nekonečna. Není to milé si přiznat takové jednání, taky si nemyslím, že by to ukazovalo ne negativní povahové rysy - prostě jsme lidé a máme to v genech.

Dnes ve škole jsme řešili Pragmatismus (ano, v souvislosti s Karlem Čapkem). Pragmatismus je filozofický směr, který chápe člověka jako bytost pouze myslící, bez emocí - proto je pragmatistický člověk chladnokrevný jedinec. Na druhou stranu pragmatismus poukazuje na fakt, že každý jedná podle svých vlastních zkušeností - například pokud kapsáře nechytí a on si zlodějinou vydělává na živobytí, proč by přestával? Z jeho pohledu je to výhodné.


Co tím tedy chtěla bloggerka říct? Nechci, abyste byli chladnokrevní lidé. Taky nechci, abyste přestali přemýšlet či si zakazovali myšlenky - ve světě se boří tabu, tak bychom si je dělali sami v hlavě? Ne, to ani omylem. Jen chci poukázat na fakt, že každý má své vlastní zkušenosti, které mu ovlivňují cestu životem. Že můžete mít s někým stejný zážitek, ale každý si z něj můžete odnést něco jiného. Můžete mít společný život, ale stejně spoustu věcí uvidíte jinak.

Nevím jak pro vás, ale pro mě je strašně těžké dívat se, jak si z jedné události odnesou různí lidé různé zkušenosti. Ale je to logické - přeci jen "každý jsme originál".


Co ale dělat v situaci, kdy někdo z vašich blízkých jedná z vašeho pohledu nelogicky, nemístně, absurdně nebo jinak negativně? Můžete předhodit svůj vlastní názor, ale mnohdy se stává, že je lidem prostě ukradený. Pak nastává přísloví "komu není rady, tomu není pomoci". Jak chcete pomoct někomu, kdo vás nechce poslouchat? Nijak. Nezbývá, než pozorovat, jak jeho jednání dopadne - a kdo ví, třeba měl pravdu on a udělal dobře, že nikoho neposlechnul.

Každopádně jedno vím jistě - ano, lidé se mohou měnit, ale jejich minulost (=zkušenosti) je stále ovlivňuje a nikdy se jí nezbaví.


 


Komentáře

1 Bocicek Bocicek | 5. října 2016 v 22:07 | Reagovat

Pěkný článek, stejně jako všechny ostatní :)

2 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 6. října 2016 v 7:17 | Reagovat

Hodně deep článek. S jeho konce plně souhlasím. Zkušenosti jsou prostě zkušenosti a ovlivňují nás.

3 Baryn Baryn | Web | 6. října 2016 v 18:21 | Reagovat

Já se málokdy setkám s někým, kdo vy vyloženě zavrhoval a potlačoval cizí myšlenky, ale řeči typu "nechápu, proč to dělá", slýchávám často a dávají mi i smysl. Však to je zase náš názor a náš pohled na věc. Není to zákaz a není to diktování života druhých, ovšem máme právo se podivit nad tím, proč někdo jednal podle nás nesmyslně.
Zároveň si nemyslím, že je každý originál.

Jinak souhlasím, napsané je to moc dobře. :) Hlavně ten konec mi přijde výstižný, neboť když má člověk něco zažité, něčemu věří a už to kdysi takhle dělal, nehneš s ním. A ani když se spálí, tak ne.

4 cincina cincina | Web | 6. října 2016 v 18:53 | Reagovat

Lidi se soudí vzájemně:) I když to nerada dělám, tak si prostě o člověku během pár minut udělám obrázek, ale kolikrát se stává, že názor postupně měním:) Třeba na vysoké jsem se seznámila s jednou slečnou, o které jsem si myslela, že se s ní vůbec nebudu bavit:D A momentálně se s ní bavím úplně nejvíc:) Důležité je, že člověk je ochoten svůj názor změnit:) Když někdo někoho odsoudí a nesnaží se změnit názor, tak je to jeho problém.
Já nemám ráda, když někdo soudí mě. Nikdo neví, jaká jsem, nikdo mě pořádně nezná... a i tak mě soudí:) Ale kdybych se tím měla zabývat, tak nedělám nic jiného. Spíš si vážím mých přátel (hlavně jednoho), který tu je vždy pro mě:)

5 Andey Andey | Web | 6. října 2016 v 19:49 | Reagovat

Souhlasím, že člověka ovlivňují jeho zkušenosti a minulost nelze změnit. Každý člověk spudí podle sebe a málo kdo objektivně.
Už několikrát jsem svůj názor změnila Třeba na kamarádku. Myslela jsem si, že si nebudeme rozumět a teď si rozumíme nejvíc. Ke změně názoru musí člověk dospět vlastní cestou. Někomu to jde lehčeji, ale někomu zase ne.

6 penny-and-books penny-and-books | Web | 6. října 2016 v 20:41 | Reagovat

Nádherný článek plný upřímných i bolestivých věcí z reality... Každý jsme jiný a každý se chováme podle svého uvážení... Třeba by tento text mohl někomu otevřít oči, ale jak říkám je to velké TŘEBA... I tak jsem ale z tento článek ráda, kéž by texty, jako jen tento psalo více lidí... :-?

7 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 7. října 2016 v 11:39 | Reagovat

Souhlasím a znovu souhlasím, člověk většinou jedná dle svého vědomí a dle svých zkušeností.

8 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 7. října 2016 v 14:11 | Reagovat

skvělej článek. moc se mi líbí, jak píšeš. :) navíc miluju přátele, takže moc dobrá volba gifů. :D :3

9 steel32 steel32 | Web | 9. října 2016 v 11:36 | Reagovat

tak tohle je úplně dokonale s výstižně napsaný!
ale to je na tom možná to super, že každý věci vidíme jinak a rozhodujeme se jinak :D proto se snažím nějak nesoudit ostatní, páč jako moje rozhodnutí a myšlení, to je fakt někdy mimo mísu a taky bych ocenila, kdyby někdo přihodil radu ale moc se v tom nešťoural :DD jak jinak získat ty zkušenosti žejo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama